Zdravotní bratr: Profese sestry je především o praxi

Rád bych reagoval na článek Bc. Ivy Koudelkové „Proč si nevážíme našich vysokoškolsky vzdělaných sester“, který vyšel ve Zdravotnických novinách 20/2017. S autorkou tohoto příspěvku bohužel nemohu v mnohém souhlasit.

Pracuji jako zdravotní bratr od roku 2003 – obor všeobecná zdravotní sestra jsem absolvoval ve večerním studiu a do té doby jsem působil ve Všeobecné fakultní nemocnici jako sanitář. Měl jsem možnost se sejít a konzultovat výkon profese zdravotní sestry s řadou kolegyň z Rakouska, Německa a dalších zemí. V jednom má slečna autorka článku pravdu – v zahraničí je česká sestra na vysoké úrovni a je velmi ceněna. Zvládnutí teorie nepochybně hraje při hodnocení českých sester svou roli, ale to, proč jsou naše sestry hodnoceny tak vysoko, je dáno zejména jejich praktickými dovednostmi. Ať si kdo chce co chce říká, nejdůležitější je, že umím zavést periferní žilní katétr, odebrat krev, pacienta správně napolohovat, vhodně s ním komunikovat a že zvládám řadu dalších ryze praktických dovedností, které nám škola sama o sobě nedokáže předat. Ostatně trpící pacienty upoutané na lůžko ani tak nezajímají naše diplomy, jako spíše to, jakou péči jim poskytujeme, jak se chováme a zda jim jsme schopni prakticky pomoci.

I bakalářka si musí ušpinit ruce

Ve své praxi jsem se setkal s rakouskými sestrami – bakalářkami, které jsem zde v České republice měl i nějakou dobu díky svým jazykovým znalostem na starosti. Když jsem řekl, že půjdeme píchnout pacientovi inzulín, byl jsem velmi překvapen, když mi oznámily, že tento výkon ještě nikdy nedělaly – z naší zdravotnické dokumentace však byly nadšené. To je přesně ten aspekt, který autorka ve svém komentáři nezmínila. V Anglii je několik skupin zdravotních sester – jedna se věnuje pouze „čisté“ odborné práci (vedení zdravotnické dokumentace, vytváření ošetřovatelských plánů, komunikace s pacientem); druhá skupina provádí převazy, polohuje pacienta apod.; poslední skupina pak provádí zbytek ošetřovatelské péče. V České republice však nemáme na odděleních dost sester, aby si takto mohly práci rozdělit a i vysokoškolsky vzdělaná sestra, která studuje pomalu stejně dlouho jako lékař, si musí takříkajíc „ušpinit ruce“.

Bývalé sestry už se nevrátí

Nepovažuji tedy za rozumné tlačit nadále na to, aby sestry musely mít vysokou školu. Rád bych závěrem také upozornil, že se zde v žádném případě nesnažím o snižování prestiže vysokoškolsky vzdělaných sester. Velmi si vážím toho, že mají tak zvládnutou teorii, ale znovu musím zopakovat, že stěžejní pro výkon naší profese jsou především praktické dovednosti. To platí zvláště pak v situaci, ve které se naše zdravotnictví v současnosti nachází – při všeobecném nedostatku nelékařského zdravotnického personálu.  Požadavky na sestry se neustále zvyšují, navzdory slibům se administrativa stále spíše rozrůstá a sestry nestíhají. Zvyšující se finanční ohodnocení je sice dobré, ale čím je tato práce psychicky a fyzicky náročnější, tím je méně přitažlivá přesto, že je lépe finančně ohodnocena než v minulosti. Je mi smutno z toho, že mnoho kolegyň, které svou práci milovaly, to po čase raději vzdaly, šly do klidnějších oborů mimo zdravotnictví a zpět je – při stávajících pracovních podmínkách – nikdo nepřitáhne ani párem koní.

Jaroslav Bezděkovský
Zdravotní bratr, Praha

 

Čtěte také:

Změny ve vzdělávání sester prošly senátem i s čínskými léčiteli

Tomáš Válek: Nikdo nechce absolvovat „polodegradované“ studium

Stanovisko Vědecké rady ČLK a komentář prezidenta ČLK

Rostislav Vyzula: Zákon je naopak ochranou před šarlatány

 

 

Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 25/2017.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 1456 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 30 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share