Stáří je bohaté i nesmírně křehké aneb Srdce pro seniora

Každý lidský život je jedinečný. Jedinečné je i lidské stárnutí a odchod… Stalo se už v „našich krajích“ zvykem, že se na umírání a smrt díváme jako na něco vzdáleného, co se nás (zatím) netýká, a když už se k takové situaci připleteme, považujeme téměř za normální, že „ten stařeček či stařenka“ strávili své poslední dny v nemocnici nebo LDN. Odešli jako anonymní, nepotřební a mnohdy i státní kasu zatěžující bytosti. Kdysi to tak nebylo a my dnes máme vůči starým, nemocným a nemohoucím lidem obrovský dluh.

 

Geriatrií, tedy problematikou zdravotního a funkčního stavu ve stáří, diagnostikováním a léčením zvláštních chorob u starých lidí, ale i paliativní či hospicovou péčí, péčí o jeho důstojnost a potřeby atd. se nedávno zabýval odborný seminář Stáří – bohatství  a křehkost (ve spolupráci s Nadačním fondem AVAST), který se uskutečnil v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Mimo jiné představil i program Srdce pro seniora.

Medicína v průběhu věků

Medicína byla od počátku paliativní, útěšná, snažila se tišit utrpení tam, kde nedokázala vyléčit. Až 20. století změnilo přístup odborné i laické veřejnosti ke starým a umírajícím lidem. Chceme být sice zdraví, ale často proto, abychom mohli být výkonní v práci, abychom byli nezávislí, soběstační, nikoho neobtěžovali a nikdo neobtěžoval nás. Díky stále se zvyšujícímu lidskému věku se ale dá předpokládat, že ani my nebudeme v osmdesáti letech skály lámající čiperové, spíš budeme potřebovat kvalitní lékařskou péči odpovídající našim nemocem a věku. A kdo se o nás postará, když už téměř vymizel tradiční model širší rodiny? Navíc medicínské „úspěchy“ generují i rostoucí počet závažně chronicky nemocných.

Jaká je současná situace

Jak už bylo řečeno, česká populace stárne, seniorů přibývá a na místa v domovech seniorů se čeká i řadu měsíců. Stáří není konečnou stanicí, ale další fází lidského života. „Podzim života“ by neměl být ale osamělý a šedivý. Podle analýzy ČSPM dochází s narůstajícím věkem k výrazným změnám v relativním zastoupení diagnóz spojených s potřebou paliativní péče v poměru k celkovému počtu úmrtí. Ve věkové kategorii 0-9 potřebuje paliativní péči v závěru života 9,6% ze všech zemřelých. Ve věkové kategorii nad 60 let se tento poměr blíží 80% všech úmrtí. Pacienti s potřebou paliativní péče se vyskytují ve všech segmentech zdravotního a sociálního systému: ve vlastním (domácím) i náhradním sociálním prostředí, v ambulantní péči, v lůžkových zařízeních akutní, následné i dlouhodobé péče. V závěru života jsou velmi časté přesuny pacientů mezi jednotlivými zařízeními a segmenty. Časté jsou opakované a dlouhodobé hospitalizace a zdravotní převozy. Většina onkologických i neonkologických pacientů nakonec umírá v lůžkových zdravotnických zařízeních akutní péče.

Přínosy paliativní péče

Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu také jeho blízkým. Potřeby pacientů v pokročilých stadiích nevyléčitelných nemocí a z nich plynoucí potřeba paliativní péče závisí na základním onemocnění, dále na stupni jeho pokročilosti (pokročilá, ale relativně kompenzovaná stadia, preterminální a terminální stadia onemocnění), na přítomnosti více závažných onemocnění současně a pochopitelně i na pacientově věku, sociální situaci a psychickém stavu.

Paliativní péče je přístup, který zlepšuje kvalitu života pacientů a jejich rodin čelících problémům spojeným s život ohrožujícím onemocněním. Tohoto cíle dosahuje prevencí utrpení a úlevou od něho za pomoci prostředků časné identifikace, náležitého hodnocení a léčení bolesti i dalších tělesných, psychosociálních a spirituálních obtíží. Koncept kvalitní paliativní péče by měl vycházet ze vzájemné spolupráce mezi domovy pro seniory, ze spolupráce s nemocnicemi a kvalitního propojení mezi zmíněnými subjekty. Samozřejmá by měla být i výměna zkušeností a pořádání odborných přednášek a seminářů. Vzájemným propojením by mělo být i snazší nalezení společné cesty v rámci péče o seniory a upozornění na odbornou problematiku stárnutí a chování populace v kontextu stáří. A v neposlední řadě také aktivní a kvalitní život seniorů.

Oblasti zaměření projektu Srdce pro seniora

Projekt má čtyři hlavní oblasti. Gerontologii, geriatrii (klinická gerontologie), řešící problematiku zdravotního a funkčního stavu ve stáří, zvláštní choroby, jejich diagnostikování a léčení u starých lidí. Dále je to hospicová, paliativní péče, tedy komplexní, na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem je zmírnění bolesti jak fyzické, tak psychické a plná podpora, nejen sociální. Projekt ale nezapomíná ani na péči duchovní, která je orientovaná na potřeby vědomí vlastní důstojnosti a hodnoty, zabývá se i uspokojováním spirituálních, kterými jsou potřeba smyslu a kontinuity životního příběhu, potřeba víry, potřeba naděje, cíle a potřeba lásky.

Paliativní péči dělíme na obecnou a specializovanou. Obecná vychází z dobré klinické praxe v situaci pokročilého onemocnění pacienta, poskytují ji všichni zdravotníci v rámci svých odborností. U specializované už jde o aktivní interdisciplinární péči, poskytovanou týmem speciálně školených odborníků. Vše je ale vždy o lidech a jejich přístupu k člověku.  Umět vcítit se a přijmout a umět řešit jeho reálnou situaci. A také umět hledat cestu k rozpoznání konkrétních lidských potřeb, klidně i těch drobných, brát je vážně a ty ovlivnitelné se pokusit řešit. Což se, bohužel, vždy neděje. I když mnohý zdravotník používá správné postupy, často ale nezapojí zdravý selský rozum, takže se jeho metody míjí s aktuální situací pacienta, jeho utrpení se nezmenšuje, spíš naopak.

Paliativní péče ale může mít i mobilní podobu, asi 16 organizací se dnes podílí na pilotním programu Mobilní specializované paliativní péče v rámci České společnosti paliativní medicíny České lékařské společnosti J.E.Purkyně. Program byl spuštěn VZP v roce 2016 a jsou zahrnuta zařízení (často home-care) s různou mírou hospicové péče, naplňuje standardy pro MSPP. Péče doma (nebo v náhradní péči) s podporou MSPP je páteří systému, lůžka řeší až krizové momenty. A jak to funguje v praxi? Domácí hospic nabízí komplexní péči o nemocného 24 hodin, 7 dní v týdnu v jeho, domácím prostředí. Péči zajištuje multiprofesní paliativní tým. Další forma, domácí ošetřovatelská péče s hospicovými prvky, je určena nemocným, jejichž léčbu dobře zajišťuje doma praktický lékař či jiný lékař (např. onkolog, geriatr, neurolog). Nemocný tedy potřebuje jen péči zkušené zdravotní sestry. Při zhoršení zdravotního stavu se nemocný obrací na svého lékaře, na pohotovost či na rychlou záchrannou službu. Pacient doma může využívat i pomoci lékaře z ambulance paliativní medicíny a léčby bolesti. Je pro nemocné, kterým byla ukončena onkologická či jiná léčba a doporučena léčba paliativní či podpůrná. Nemocní mají nevyléčitelnou chorobu, která je bezprostředně neohrožuje na životě, ale může přinášet různé potíže. Ty jim pomůže řešit právě lékař paliativní ambulance.

Pro koho je paliativní péče určená?

Využít ji mohou pacienti s neurodegenerativním onemocnění, onkologickým, s AIDS, polymorbidní geriatričtí pacienti, nemůocní v perzistujícím vegetativním stavu, s některými vrozenými pediatrickými  syndromy a onemocnění  (např. cystická fibrosa), ale i kriticky nemocní s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí intenzivní péče. Mezi nemocnými jsou i ti v konečném stadiu chronických orgánových onemocnění (ať už se jedná o srdeční, ledvinné nebo jaterní selhání) i s CHOPN. Paliativní péče se snaží aplikovat i jiné způsoby léčení, které jsou určeny k prodloužení života a využívá všech vyšetření, nezbytných k lepšímu pochopení a ovlivňování závažných klinických komplikací způsobujících utrpení. Poslání paliativní péče je jasné: zmírnit lidské utrpení a umožnit mu přijmout smrt jako přirozenou součást života. Kvalitní PP nenechává stranou ani pacientovu rodinu, snaží se je povzbudit a podpořit v těžkých chvílích.

Trocha historii a legislativy

Moderní hospicové hnutí se zrodilo v Anglii v 60tých let 20. století (dr.Cicely Saunders, hospic sv. Kryštofa v Londýně 1967, „total pain“). Do českých zemí se rozšířilo hospicové hnutí až v 90tých letech 20.století  (MUDr.Marie Svatošová, hospic sv. Anežky České v Červeném Kostelci 1995). Jak už to tak bývá, první průkopnická zařízení byla budovaná hlavně nadšenci, kteří se snažili užitečnost těchto zařízení dostat mezi lidi, popularizovat hospic, překonávat nedůvěru laické (ale bohužel často i odborné) veřejnosti. Jejich úsilí nebylo marné, časem vznikaly další zařízení, rozvíjela se další forma péče o nemocné, standardizovali se postupy a poskytovatelé se začali sdružovat a vyměňovat si zkušenosti. Byly podniknuty potřebné legislativní kroky, rozšiřovalo se vzdělávání „pečovatelů“.

V současnosti je poskytování sociálních služeb v České republice vymezeno zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v aktuálním znění a prováděcí vyhláškou tohoto zákona č. 505/2006 Sb., v aktuálním znění. Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory osobám v nepříznivé sociální situaci.

Nápomocná asociace

Organizace, poskytující lůžkovou a mobilní hospicovou péči v ČR, jsou sdruženy pod hlavičkou Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče ČR. Ta prosazuje a podporuje hospicovou a paliativní péči, která vychází z úcty k člověku jako jedinečné neopakovatelné lidské bytosti, přispívá k pozitivní proměně vztahu české společnosti ke smrti a umírání.

Asociace ovšem i garantuje kvalitu služeb poskytovatelů hospicové péče. Zastupuje stovky profesionálů, z nichž řada působí ve vzdělávání laické i odborné veřejnosti, včetně výuky na vysokých školách. Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví se APHPP podílela na vytvoření prvních českých Standardů kvality hospicové paliativní péče, které její členové dobrovolně dodržují. APHPP vznikla v roce 2005 a do roku 2007 prosadila uzákonění lůžkové i mobilní hospicové péče. Je členem Evropské asociace paliativní péče.

Hospicovou a paliativní péčí Asociace rozumí takové působení, kdy nemocnému je garantováno, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, bude za každých okolností respektována jeho lidská důstojnost a v posledních chvílích života nezůstane osamocen. Klade si za cíl vysokou kvalitu života i v jeho závěrečných fázích. Ideálem je, aby člověk umíral bez bolesti fyzické, psychické, sociální i spirituální a s vděčností za život, který mu byl dán. Důraz klade i na péči o blízké členy rodiny pacienta v období jejich zármutku. Podporuje život, avšak pohlíží na umírání jako na přirozený proces, neusiluje ani o urychlení, ani o oddálení smrti, obsahuje psychologické a duchovní aspekty péče o pacienta. Nabízí systém podpory, který pacientům pomáhá žít co nejaktivněji až do smrti a současně pomáhá rodinám zvládat období pacientovy nemoci a období zármutku.

Příklady táhnou

V bohatém programu konference se se svým postřehy z praxe podělila i S.M. Přemysla Marková z v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Ocenila hlavně perfektně sehraný nemocniční kolektiv, který je komunikačně zdatný, otevřený k pacientů a který je naprosto přesvědčený o smysluplnosti své práce. „Velkým zdrojem motivace je pokojná smrt smířeného nemocného s dobře zvládnutými symptomy v kruhu jeho blízký,“ řekla P. Markové.  Kromě jiného také představila ty, kteří tvoří páteř nemocnice. Nepostradatelní jsou příbuzní pacientů, sestry, sanitáři, lékaři, externisti, sociální pracovnice, psychoterapeutky, dietní sestry a dobrovolníci všeho druhu. Co užitečného tedy může paliativa pro seniory udělat? „Vyjít jim vstříc tam, kde jsou… Podporovat je v terénu, nabídnout jim specializovanou paliativní péči včetně ambulancí paliativní medicíny. Podporovat správné rozlišování toho, co skutečně potřebují,“ dodala P. Marková.

Kolegyně MUDr. Z. Šnajdrová zase specifikovala, čím se projevuje Geriatrický hospitalismus: „Zhoršení stavu geriatrického pacienta navozené nemocničním režimem a medicínskými postupy. A příčiny?  Nepřiměřené omezení pohybu či tlumení psychofarmaky, jiné nežádoucí účinky léků, malnutrice, nozokomiální infekce, prolomení sebeúcty či autonomie. Cíle? Křehkého seniora co nejdříve vrátit domů!“

„V případě domova pro seniory Háje se jedná o 220 prožitých životů, jednotlivých osudů, s různými životními zkušenostmi, a také zdravotními problémy, často se sníženými kognitivními schopnostmi,“ navázala Dagmar Zavadilová a velmi ocenila přínos dobrovolníků v paliativní péči. „Dobrovolníci nejsou placeni proto, že jsou bezcenní, ale proto, že jsou k nezaplacení,“ shrnula.

Nové webové stránky

Ke kvalitě života seniorů určitě přispějí i nově vzniklý odborný a informační portál  www.srdceproseniora.cz. Prolistujete-li si jeho stránky, naleznete tam zajímavou poradnu, týkající se gerontologie a geriatrie, seznámite se se spolupracujícími domovů pro seniory atd. Záštitu nad stránkami převzala europoslankyně Kateřina Konečná.

Mohl snad seminář o paliativní péči skončit jinak, než tímto citátem?

„Je zcela zbytečné se ptát, má-li život smysl, či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“

A. Seneca (4 př. n. l. – 65 n. l.)

 

Autor: Kateřina Šmatová

 



Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 44/2017.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 1456 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 30 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share