Sanitka jako „levné“ taxi? Záchranáři loni vyjeli více než milionkrát

Počet výjezdů zdravotnické záchranné služby rok od roku narůstá. Ze statistik zveřejněných Asociací zdravotnických záchranných služeb (AZZS) vyplývá, že si v roce 2017 vyžádalo tuto pomoc přibližně 10 procent veškeré populace. Žijeme v České republice tak nebezpečně a nezdravě, či máme spíše sklony k nadužívání této služby? Nebo je snad vše ještě trošku složitější?

Tuzemská záchranná služba se může chlubit – a často tak také činí – vysokou kvalitou a dostupností na celém území republiky. Máme zde také zákonem danou časovou dostupnost zdravotnické záchranné služby, což není ve světě vždy pravidlem. Výjezdové základny záchranky mají být dle zákona rozmístěny tak, aby mohla být dodržena časová dostupnost této pomoci do 20 minut. Ve velkých městech je navíc tato horní hranice zřídkakdy plně využita a pomoc se k pacientům dostane mnohem dříve – například v Praze se podle dostupných údajů pohybuje dojezdový čas v průměru kolem 8 minut. Statistická data od roku 2008 (viz tabulky a grafy na straně 2) ukazují dlouhodobý trend nárůstu počtu výjezdových stanovišť i výjezdů zdravotnické záchranné služby. Vše vypadá na první pohled pro Čechy velmi příznivě. Podle prezidenta AZZS MUDr. Marka Slabého, MBA je ovšem třeba za těmito čísly hledat chybu v systému. „Je jistě potěšující, že se zdravotnická záchranná služba těší takové důvěře občanů a je bezpochyby více než rovnocenným partnerem ostatních základních složek integrovaného záchranného systému. Na straně druhé tato čísla ukazují, že pravděpodobně bude někde v systému zdravotnictví chyba,“ upozorňuje Marek Slabý.

Každou minutu vyjedou dvě sanitky

Zatímco v roce 2008 evidovala záchranka přibližně 730 tisíc výjezdů, v loňském roce to bylo již téměř 1,1 milionu – 3 tisíce denně a 2 každou minutu. Ačkoliv mezi lidmi panuje dojem, že záchranáři vyjíždějí především k úrazům a různým dopravním nehodám, skutečnost je zcela jiná. Z více než milionu výjezdů bylo úrazových jen 195 600 a k dopravním nehodám vyjelo celkem 32 600 sanitních vozů. „Dopravní nehody – oproti obecně vžitým představám – představují ze statistického hlediska relativně řídkou příčinu úmrtí. Ročně zemře na následky nehod v České republice něco přes tisíc lidí, ale například počet náhlých úmrtí následkem ischemické choroby srdeční se odhaduje na 60–80 tisíc ročně,“ uvádí na nezávislém tematickém webu zachrannasluzba.cz primář pražské záchranky MUDr. Ondřej Franěk, podle kterého více než 80 procent pacientů záchranných služeb tvoří zpravidla staří a nemocní lidé. Ty nejčastěji volají záchranku kvůli zhoršení ischemické choroby srdeční, dechovým obtížím, či kvůli příznakům cévní mozkové příhody.

Záchranáři loni vyjížděli přibližně k 27 tisícům případů cévních mozkových příhod a 19 tisícům srdečních infarktů. Resuscitovali celkem v 8800 případech. Výjezdů k dětským pacientům bylo loni necelých 84 tisíc, což představuje mírný meziroční pokles o zhruba 1500 případů.  Z krajů se jeví jako nejnebezpečnější Středočeský kraj (136 tisíc výjezdů), který následuje hlavní město Praha (132,5 tisíci výjezdů) a Moravskoslezský kraj (121,5 tisíce výjezdů). Středočeští záchranáři řešili také nejvíce dopravních nehod a více než dvakrát tolik infarktů než v řadě dalších krajů (podrobně viz tabulka).

Jsme opravdu tak závažně stonající národ?

Prezident AZZS Marek Slabý připomíná zákon o zdravotnické záchranné službě (zák. 374/2011 Sb.), kde se uvádí, že: „Zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy, poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života“. Tak tomu ale ve většině případů není. „Skutečně život ohrožujících příhod je asi 10–15 procent ze všech zásahů záchranných služeb. Tyto příhody mají opět v naprosté většině původ v onemocněních (infarkt myokardu, plicní embolie, závažné otravy atd.) a jen přibližně 1–2 procenta všech zásahů tvoří závažné, život ohrožující úrazy,“ uvádí na svém webu primář Ondřej Franěk.

Podle Marka Slabého počet výjezdů kromě jiného ovlivňuje také nepříliš dobré nastavení našeho systému v jiných oblastech poskytování zdravotních služeb. „Pokud by zdravotnická záchranná služba vyjížděla pouze k těmto případům (život ohrožujícím, pozn. red.), pak jsou Češi pravděpodobně nejzávažnějším způsobem stonajícím  národem v Evropě, ne-li na světě. Víme však, že tomu tak bezpochyby není. Musíme si tudíž přiznat, že tento stav je způsoben krom nedostatečné dostupnosti primární péče v řadě regionů, nedostatkem smluvních lékařů pro sociální zařízení, domovy pro seniory, vězeňskou službu a Policii ČR,“ říká Slabý, který však spatřuje hlavní příčinu v především v nadužívání a zneužívání zdravotnické záchranné služby.

Je to zdarma, tak to budeme konzumovat

Podle prezidenta AZZS prý totiž lidé často využívají záchrannou službu jako bezplatnou formu dopravy do nemocnice, k získání přednostního vyšetření a ošetření na pohotovosti.  „Hlavním faktorem je zcela jistě nadužívání až zneužívání zdravotnické záchranné služby samotnými pacienty, kteří ji využívají jako taxi do nemocnice, bezplatnou výjezdovou lékařskou pohotovost s přednostním přístupem k vyšetření v nemocnici nebo jen snadný vstup do zdravotního systému v případě sociálně vyloučených skupin, nebo jen proto, že mají pocit, že konzumovat zdarma jakoukoli zdravotní péči, mají z titulu plátce zdravotního pojištění,“ kritizuje přístup řady Čechů Marek Slabý. Dispečer přijímající tísňové volání sice má podle Slabého možnost odmítnout volajícího, ale i když si je takřka jist, že se nejedná o zdravotní indikaci pro výjezd záchranné služby, sanitku pošle, aby se vyhnul zbytečným konfliktům. „Můžeme namítat, že má dispečer přijímající výzvu možnost odmítnout neindikovaný stav nebo alespoň situaci nějak regulovat. To je sice pravda, ale jen do padesáté nadávky a třetí stížnosti. Poté zpravidla rezignuje,“ vysvětluje Slabý. Podle Ondřeje Fraňka ovšem strmý nárůst počtu výjezdů není způsoben jen častějším využíváním zdravotnické záchranné služby.

Statistiky mohou být i zavádějící

Podle primáře Fraňka dokonce není nárůst vlastně ani tak strmý, jak se při prvním pohledu na graf může zdát. „Ač je sdělení AZZS doprovázeno poměrně dramaticky stoupajícím grafem, při podrobnějším pohledu to není zase taková hrůza – znamená to průměrný meziroční nárůst cca o 4,8 procenta. On ten graf má uříznutý spodek, aby vypadal strašidelně – klasická finta z první kapitoly příručky ‚Jak lhát pomocí statistiky‘,“ poznamenal v reakci na zveřejnění statistik AZZS Ondřej Franěk na svém webu. Dalším úskalím těchto statistik je podle Fraňka také samotný systém poskytování tohoto druhu péče v České republice, který se navíc v uplynulých letech částečně transformoval. „Je potřeba vědět, že Asociace stále počítá výjezdy a nikoliv události, tj. z velké části šel ten vzestup na vrub zavádění rendez-vous systému (RV) v řadě krajů. V posledních dvou letech, kdy už je zavádění většinou dokončeno, přibývaly výjezdy ročně v průměru o pouhé cca 1 procento. Mezitím se samozřejmě zvyšoval i počet výjezdových skupin, takže průměrný počet výjezdů na posádku  vzrostl za posledních 10 let ze 4,2 na 5,1 na 24 hodin. Není také od věci připomenout si, kolik to všechno stojí – podle dat z roku 2016 byla suma rozpočtů záchranných služeb větší, než 6 miliard korun (bez letecké záchranky) a náklady na jeden výjezd tak v průměru vycházejí cca na 5 500 korun. Je ale naopak nutné dodat, že velká část této sumy se vrací zpět do státní kasy ve formě odvodů a daní,“ doplňuje Franěk a vysvětluje, že v tzv. randez-vous systému zahrnuje jedna událost obvykle dva výjezdy (více viz ZN13/2018).

Personální i materiální stabilizace

Nárůst počtu základen, který je též patrný ze statistik, je dán jak zákonným požadavkem na časovou dostupnost záchranky, tak společenskou, resp. politickou poptávkou. „Další, co z jednoduchých tabulek a grafů vyčteme, je potěšující okolnost, že zdravotnické záchranné služby nepřestávají rozšiřovat trvale síť výjezdových základen a počet posádek v jednotlivých krajích. Když byl vydán zákon o zdravotnické záchranné službě, řada poslanců a aktivistů tehdy hřímala, jak řídká tato síť bude a jak v brzké době vzniknou desítky lokalit, kam snad záchranka ani nedojede. Jak vidno, opak je pravdou a už jednoduché počty ukazují, že dojezdová doba se stále zkracuje a dostupnost se stále zlepšuje,“ pochvaluje si současný stav Marek Slabý. Vše má ovšem svoje „ale“. Zdravotnickou záchrannou službu aktuálně trápí nedostatek lékařů a řešení by podle Slabého přinesla jen změna systému. „Samozřejmě, že nic není ideální, dochází ke změnám v typu posádek, neboť trvale ubývá lékařů, stejně jako v nemocnicích nebo primární péči, ale záchranné služby vyvíjejí trvalou snahu tuto situaci zlepšit právě změnami v rozmístění posádek, spoluprací s nemocnicemi i soukromými lékaři a trvalým tlakem na vznik urgentních příjmů až do úrovně bývalých okresních nemocnic,“ myslí si Marek Slabý a apeluje v tomto smyslu i na klíčové instituce ve zdravotnictví. „Stále ještě doufám, že kraje, ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny si uvědomují nezastupitelnost zdravotnické záchranné služby v systému českého zdravotnictví  a dojde ke stabilizaci personální i materiální situace bez dalších experimentů a vytváření centrálně řízené uniformované složky propojující zdravotnictví s krizovým řízením a řešením mimořádných událostí, neboť 90 procent naší činnosti tvoří standardní zdravotní péče,“ uzavírá.

Filip Kůt Citores

foto: ZZSHMP


Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 13/2018.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 1456 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 30 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share