Průzkum mezi řediteli nemocnic – Komentáře politiků a odborníků II.

Pavel Vepřek: Zvykli jsme si na práci v provizoriu

Výstupy každoročního průzkumu názorů ředitelů nemocnic dokládají, že se v našem zdravotnictví už léta nic zásadního nemění. Zvykli jsme si pracovat v provizoriu, které je produktem nedokončené přeměny státního systému v plnohodnotný systém veřejného zdravotního pojištění.

Transformace, probíhající v hektických rocích začátkem devadesátých let, byla pro obecnou únavu ze změn dočasně přerušena a ta dočasnost trvá dodnes. Kříženec státního a veřejného systému je letitou realitou, ve které se už všichni naučili pohybovat a skutečná poptávka po dodělání funkčního pojišťovenského systému je nevelká. Dnešní zdravotnictví kombinuje nešvary přímého řízení a volné soutěže, výsledkem je jeho obtížná adaptace na vývoj medicíny, neefektivita, malá orientace na potřeby občanů, deformace motivací všech zúčastněných a obecná nedostupnost informací. Z toho pramení všechny jeho aktuální problémy od financí, přes gradující personální problémy až po potíže v organizaci a struktuře péče.

Ředitelé nemocnic v tom bruslí jak umí. Patří k dobrému tónu chválit kvalitu péče a současně se bát jejího zhoršování. Většina se jich už léta shoduje na faktu, že mohou svoji nemocnici řídit efektivněji, ale zjevně to nedělají. Nepochybuji o tom, že by se při správně nastavených motivacích a jistotě v kramflecích dokázali jinak otáčet. Ilustruje to pohled ředitelů soukromých nemocnic, kteří pevné zadání již mají a mohou kriticky hodnotit chování ostatních. Samostatnou kapitolou jsou ředitelé fakultních nemocnic, kteří pracují v opravdu nestandardním nastavení. Na jedné straně nesou odpovědnost za správu hodně velkých peněz a na straně druhé je jejich přežití ve funkci závislé na aktuálním vztahu k ministerstvu. Že o tyto posty není žádná velká tlačenice, ilustruje mizivý zájem kvalitních manažerů o účast ve výběrových řízeních. Dát managementům fakultních nemocnic standardní postavení by byl velký počin pro zvýšení efektivity jejich řízení.

Dobrou zprávou je, že si management, zejména krajských nemocnic, stále více uvědomuje nutnost dobré spolupráce se svým okolím. Rozebíhají se projekty zlepšující komunikaci mezi praktickými lékaři a nemocnicemi, roste potřeba koordinovat péči poskytovanou na jednotlivých úrovních zdravotních služeb. Ruku v ruce s tím jde rozvoj elektronizace zdravotnictví a růst objemu chráněné elektronické komunikace mezi jednotlivými zařízeními.

K tomu, aby anketa mezi řediteli nabyla v následujících letech na zajímavosti, by pomohlo:

  1. Zpřesnění nároku pacienta nastavením procesu vstupu a výstupu zdravotnických výkonů do úhrady z veřejného zdravotního pojištění a zřízení instituce, která to bude vykonávat. Nad jeho rámec připojištění.
  2. Sjednocení a zlepšení corporate governance zdravotních pojišťoven s vytvořením servisní organizace zdravotního pojištění, která zajistí společné činnosti (včetně revizí). Cenová konkurence pojišťoven.
  3. Zřízení instituce typu německého InEKu, která by se věnovala údržbě klasifikačních mechanizmů (kódování procedur, DRG). Cesta k opuštění úhradové vyhlášky.
  4. Změnit řízení přímo řízených organizací. Buď posílení jejich autonomie v podobě Univerzitní nemocnice, nebo standardní centrální řízení.
  5. Posílení vazby mezi zdravotním a sociálním systémem.
  6. Nastavení základního legislativního rámce pro eHealth.
  7. Zvýšení motivace občanů k racionálnímu chování ve zdravotním systému.

Tak uvidíme, co nám příští léta přinesou.

MUDr. Pavel Vepřek

poradce ministra zdravotnictví (v letech 2011 – 2014), Ministerstvo zdravotnictví České republiky, člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje, a.s.


 

MUDr. Martin Kočí
předseda spolku Mladí lékaři z.s., radiolog Fakultní nemocnice v Motole, Postdoctoral researcher, Stanfordova Univerzita, Kalifornie, USA


Martin Kočí: Uváděné benefity ve zdravotnictví budí spíše úsměv

 

Mimořádně pozitivně vnímám, že 2/3 ředitelů považují za nutnost zefektivnění chodu svého zařízení. Přitom až 75 % ředitelů přiznává aktivní snahu ve snižování administrativy. V období personální krize je to velmi nutné a vítané opatření, které může uvolnit ruce lékařům tak, aby se mohli věnovat více pacientům a méně papírování. Upozorním, že dle prestižního amerického národního průzkumu Medscape National Physician Burnout & Depression Report 2018 je přebujelé papírování faktorem číslo jedna přispívajícím k vyhoření zdravotníků!

Naštěstí, zdá se, že toto ředitelé našich nemocnic intenzivně vnímají (i když více v soukromých než státních zařízeních), jelikož dle Barometru až pro 57 procent ředitelů je riziko vyhoření hodnoceno jako nejvyšší z nabídnutých možností. Potřeba je tedy pracovat na obou stranách, snižování administrativy i prevenci vyhoření, protože tyto aspekty spolu evidentně úzce souvisejí.

Poměrně s úsměvem hodnotím vyjádření ředitelů o benefitech, kterými zajišťují dostatek personálu. Zde budu velmi kritický, nevím, jestli se jedná o jistou formu „mezigeneračního nepochopení“, nebo má tato oblast jiné determinanty (finanční náročnost benefitů na rozpočty nemocnic). Otevřeně si však řekněme, že 5 týdnů dovolené a závodní stravování nejsou žádný reálný nefinanční benefit. Tato délka dovolené je zákonem stanovený standard ve zdravotnictví, přitom v inzerátech často nabízená jako „benefit“. Srovnáním s korporátní sférou budí naše nefinanční benefity ve zdravotnictví skutečně úsměv.

Zajisté však budou mezi nemocnicemi velké rozdíly v možnostech benefity nabízet podle jejich finanční kondice. V této oblasti proto vidím velký prostor pro případnou soutěž mezi nemocnicemi o lékaře všech věkových kategorií. Myslím, že tato pomyslná soutěž bude mnohem efektivnější než aktuální soutěž mezi nemocnicemi ve „vyhánění“ mladých lékařů pomocí kvalifikačních dohod.

Těší mě, že až 72 % ředitelů vidí rezervy ve způsobech moderní edukace. V této oblasti se bohužel pramálo děje v našich nemocnicích, největší stesk mladých lékařů vždy směřuje ke kvalitě vzdělávání, proto věříme, že ředitelé začnou tomuto tématu přikládat větší vážnost.

Závěrem komentáře si dovolím propojit dvě kategorie v průzkumu zdánlivě nesouvisející a oddělené. Největší uváděná rezerva nemocnic podle ředitelů, a sice komunikace personálu (třetí největší pak komunikace s pacienty) a největší uváděné bezpečnostní riziko – agresivita pacientů, jsou ve skutečnosti podmnožinou komunikace v celé společnosti. Nemá moc smysl zde zdravotníky ani pranýřovat, ani obhajovat. Úroveň komunikace celé české společnosti je významně méně kultivovaná, než je standardem na západ od nás. Nejedná se tedy pouze o problém zdravotnický, nýbrž celospolečenský, zrcadlem je pak úroveň komunikace politických elit v ČR. Proto i návrhy komentátorů z minulých let směřující k nějakým „nápravným“ opatřením vnímám jako nerealizovatelné a neúčelné. Ředitelné nemocnic mají a budou mít na tento jev zcela minimální dosah, čili víme, že to je velký problém, ale moc se s tím udělat podle mého názoru nedá. Nicméně jakýkoliv pokus o kultivaci v tomto směru bude chvályhodný, ať bude mít ze strany managementu jakoukoliv podobu, a takový kvalitní bezplatný komunikační kurz pro mladé lékaře by mohl být jedním ze zajímavých zaměstnaneckých benefitů.

(Komentáře k výsledkům letošního barometru čtěte ZDE)

Zdroj: HealthCare Institute



Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 27/2018.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

Roční předplatné 2000 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 40 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1700 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 34 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

 

Share