Poslanci by měli více naslouchat odborné veřejnosti

Poslanci schválili novelu zákona o vzdělávání nelékařů. Jak se ale na tuto skutečnost tváří samotní nelékaři? A jak se zachovají studenti, kterých se změny budou dotýkat nejvíce? Přinese tato novela zdravotnictví kýžené navýšení počtu sester v nemocnicích? Na tyto a další otázky nám odpovídal předseda Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků Bc. Tomáš Válek, DiS. 

 

Průzkum mezi studenty středních, vyšších, a vysokých škol, ukázal, že studenti nemají příliš velkou chuť po ukončení studia nastupovat do nemocnice. Překvapilo vás toto zjištění, nebo se jednalo spíše o jednu ze zásadních hypotéz?

Ano máte pravdu, předpoklad podobný byl, ale zjištění je pro mě docela šokující. Předpokládal jsem, že to procento bude trošku vyšší. Nepřekvapuje mě výsledek u středních škol, tam se naplnily mé teze. Z průzkumu vyplývá, že zralejší studenti mají přece jen vyšší chuť pracovat, ale i přes tento fakt se stále jedná o velmi nízká čísla. Zjištění, že necelá polovina studentů posledních ročníků vyšších škol i bakalářského studia má zájem nastoupit do nemocnic, má zřejmě vypovídající charakter o stavu ošetřovatelského personálu v českých nemocnicích.

Co podle vás motivuje, resp. demotivuje studenty od nástupu do nemocnice. Je to touha dát si čas na prohloubení svých znalostí, finanční podmínky či obavy z kritizovaných pracovních podmínek panujících v českých nemocnicích?

I toto byl jeden z dotazů námi prováděného šetření. Z výsledků vyplývá, že nejvíc demotivující je platové ohodnocení, na druhém místě pak pracovní kolektiv. Celkově je dnes trend ve vzdělávání jiný než kdysi – mladá populace chce nejprve studovat, teprve poté pracovat.

Poslanci schválili změny ve vzdělávání nelékařů. Co to z vašeho pohledu znamená pro zdravotnictví a co pro zdravotníky?

Změna v systému pregraduálního vzdělávání vnese do ošetřovatelské péče hromadu zmatků, nepřinese však tolik očekávané navýšení ošetřovatelského personálu. Již nyní máme všeobecné sestry, které vystudovaly střední zdravotnické školy a jejich vzdělání bylo uznáno zákonem 96/2004 Sb., dále pak všeobecné sestry, které absolvovaly vyšší odborné školy, bakalářský nebo magisterský stupeň vzdělání. Tedy 4 různé úrovně vzdělání všeobecných sester. Novela přináší 5. stupeň úrovně vzdělání. Místo redukce přináší navýšení. Dále se pak ze současných zdravotnických asistentů stanou praktické sestry. Už toto označení je velmi nešťastné, neboť v zahraničí se tímto termínem označuje setra na nejvyšší úrovni. U nás to kompetenčně bude stále zdravotnický asistent, pro pacienta pak sestra a nebude rozumět tomu, proč jej jedna sestra ošetřovat může a druhá ne. Dalším aspektem je to, že si současní zdravotničtí asistenti budou chtít dodělat jeden ročník vyšší odborné školy – nastoupí z nemocnic zpátky do škol a nastane paradoxní situace většího úbytku personálu. Zdravotničtí asistenti si tedy ve velké míře budou doplňovat vzdělání, tím pádem nám budou scházet zase asistentská povolání.

V čem spatřujete největší přínos průzkumu v současné situaci, kdy už je takřka hotovo?

Podobný průzkum si mělo udělat ministerstvo před tvorbou novely. Zdravý rozum mi velí, že než začnu cokoli měnit, měl bych si být jistý, že tato změna opravdu povede k cílenému zlepšení. Bohužel nic podobného se nestalo. Význam průzkumu spatřuji v tom, že máme konečně představu o tom, jak současní studenti nahlížejí na své budoucí povolání. Náměstci ošetřovatelské péče a hlavní sestry tak mohou tušit, kolik procent absolventů jim nastoupí do nemocnice.

Je známo, že jak vaše organizace, tak i Česká asociace sester a vysoké školy považují tuto změnu za krok špatným směrem, který nenaplní očekávání předkladatelů – tedy nedostane více sester do praxe. Napadá vás nějaké rychlé řešení tohoto problému, které by unesl i státní rozpočet?

Jak jsem již uváděl, více ošetřovatelského personálu to nepřinese. Nemá ani odkud. Demografická křivka poklesla, máme nízkou porodnost a hromadu nových oborů, které jsou pro rozhodující se žáky a studenty mnohdy zajímavější. Proběhla přece řada výzkumů o tom, jak dnešní mladí lidé nahlížejí na svá zaměstnání. Důležité jsou i faktory volného času, různé benefity atd. Nic z toho se jim ve zdravotnictví nenabízí. Rychlé řešení neexistuje. Co by ovšem pomohlo celému systému ošetřovatelské péče je multifaktoriální záležitost. Zaprvé je to platové ohodnocení. Předpokládám, že všeobecná sestra by měla mít nástupní plat mezi 25–30 tisící hrubého a po „zapracování“ by se její plat měl pohybovat okolo 35–40 tisíc hrubého měsíčně. Dalším faktorem je pak změna kompetencí. Dnes mají všechny všeobecné sestry kompetence stejné – ať už mají střední nebo vysokou školu. Tady je obrovský prostor pro manipulaci s kompetencemi a právě zde vidím jednu z klíčových chyb, která není odstraněna řadu let a na kterou opakovaně poukazujeme. V systému ošetřovatelské péče potřebujeme všechny typy zdravotnických pracovníků od pomáhajících, asistentských až po vysoce erudovanou všeobecnou sestru. Tím, že „přeškatulkujeme“ zdravotnické asistenty na všeobecné sestry nám tito pracovníci budou scházet, ale jejich činnosti bude muset někdo zastat. No a kdo jiný než všeobecná sestra? Takže místo toho, aby sestra dělala odbornou práci, povídala si s pacienty, vedla dokumentaci a plánovala péči, bude se opět věnovat péči základní a bude stejně jako teď přetěžována prací, kterou by vykonávat neměla. A to je onen začarovaný kruh. Všeobecné sestry upozorňují na situaci, že jsou přetěžovány, mají moc „papírování“ atd. Ale proč? Protože se místo své odborné práce věnují práci zcela jiné.

Proč myslíte, že je realizovatelné navýšení základních platů v těch částkách, které uvádíte? Zde přeci nutně musíte narazit na argument ministerstva financí, resp. jakékoliv budoucí vlády, že si to zkrátka zdravotnictví nemůže skokově dovolit. Za jaký časový úsek by se tedy podle vás mohly a měly sestry na tyto platy a mzdy dostat?

Zde musím zásadně nesouhlasit. Pokud nebudeme mít dostatečné množství kvalitně zaplaceného personálu, tak nebude mít kdo pečovat o zdraví lidu. Samozřejmě je potřeba diferencovat jednotlivé platy dle dosažené úrovně vzdělání a kompetencí, ale to jsme zase u toho systému komplexní péče. Bez adekvátně zaplacené práce prostě víc zdravotnických pracovníků nezískáme. Je potřeba si uvědomit, že zdravotničtí pracovníci jsou ti, kteří pečují o naše zdraví, pracují 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, 365 dnů v roce. A kdy by měli ty platy dostat? Odpovím, že už je dávno měli mít, navyšování o procenta je výsměchem, navíc se ne vždy ono udávaného navýšení dostane všem. Stát nedosáhne na privátní a krajské poskytovatele zdravotní péče, ale přece i tato zařízení čerpají finance z veřejného zdravotního pojištění. Tady by tedy měl zasáhnout stát a jednoznačně definovat finanční ohodnocení zdravotnického personálu. Samozřejmě, pokud se bude jednat o privátní sektor se vším všudy, jehož pacienti, v tomto případě spíše klienti, jsou pouze samoplátci, tam ať o financích rozhoduje majitel.

Při schvalování této novely zákona jsme mohli být svědky nebývalé shody napříč politickým spektrem. Z hlasujících poslanců byl jen jeden poslanec TOP09 proti, ostatní buď aktivně hlasovali pro, nebo se zdržovali. Jak si vysvětlujete netečnost poslanců k názorům odborné veřejnosti a profesních organizací nelékařů?

Nejsem si stoprocentně jistý, ale předpokládám, že rozhodnutí o hlasování bylo stranickým rozhodnutím. Vždyť co ví poslanci o ošetřovatelské péči? Kdo z nich studoval ošetřovatelství, kdo z nich pracuje v ošetřovatelské péči? Netuší, co tato práce obnáší, ale rozhodují o našem vzdělání. Poslanci by měli konzultovat takováto zásadní rozhodnutí s profesními organizacemi, měli by si vyslechnout názory odborné veřejnosti, ale nedělají to, neboť by to asi byla práce navíc. Vždyť právě v poslanecké sněmovně máme paní poslankyni, která sama vystudovala dvě vysoké školy ošetřovatelství, ale tvrdí, že všeobecné sestře stačí střední škola a jeden rok vyšší odborné školy. Poslancům jsem opakovaně psal, vysvětloval, odkazoval na rozsáhlé studie, ale bohužel – politika se řídí jinými zákony, než velí zdravý rozum. Lékařů je nedostatek, učitelů je nedostatek, ale ani jednou jsem neslyšel, že by kdokoli uvažoval o zkrácení jejich pregraduálního vzdělávání. Když už se v průběhu let přenesla řada kompetencí z lékařů na sestry, proč tedy lékařům nezkrátíme studium alespoň o 2 semestry? No odpověď je přece jednoduchá, medicína se za ta léta posunula o kus dále a medici se učí mnoha jiným dovednostem. Ale stejně tak se značně vyvinulo i ošetřovatelství a dnešní všeobecné sestry se učí spoustě nových dovedností než před 30 lety.

Uvědomuji si, že to zřejmě není pro nelékaře zásadní téma, ale novelou se zavádí také odbornost terapeuta čínské medicíny. Ten na rozdíl od navrhované odbornosti terapeuta chronických ran prošel. Jak vnímáte tento kontrast mezi částečnou degradací sester a povýšením sféry tradiční čínské medicíny?

Zaprvé to není částečná degradace, ale úplná. Už sám pozměňovací návrh, který vkládá terapeuta tradiční čínské medicíny a specialisty tradiční čínské medicíny do zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, je kontroverzní. Toto je zákon o ošetřovatelských profesích, nikoli medicínských. Lékaři to do svého zákona, tedy zákona 95/2004 Sb. vložit odmítli, proto se dostali do zákona našeho. A tady zase spatřuji aspekt rozhodování o nás bez nás. Všeobecné sestry a porodní asistentky, jako jedno z regulovaných povolání, by měly mít profesní komoru danou zákonem, která by tomuto mohla zabránit. Ale chápu strach politiků, že sjednocení sester a porodních asistentek pod jednu komoru – mimochodem by to byla největší komora v ČR – by jim vytvořilo mocného soupeře s jednotným silným hlasem.

Jak už uváděla v rozhovoru pro Zdravotnické noviny Lenka Šnajdrová, o vzniku komory nelékařů se zde hovoří už od roku 2012, ale činnost existujícího přípravného výboru je netransparentní, resp. nikdo neví, jak a zda se vůbec za ty roky věc někam posunula…

Samotná myšlenka komory je vynikající. Ovšem ne komory všech nelékařských povolání, ale opravdu pouze povolání regulovaných – tím je všeobecná sestra a porodní asistentka. Celý přípravný výbor není nic jiného, než sdružení profesních sdružení, tedy dnes tzv. spolku podle Občanského zákoníku. Problém tkví v tom, že ujednotit názor na všechna povolání je zcela mimo síly všech zúčastněných. Komora pro všeobecné sestry a porodní asistentky by musela vzniknout ze zákona tak, aby měla oporu v legislativě, měla odpovídající kompetence a byla pak silným partnerem pro jednání. Věřím, že po vzniku komory by vzrostla i prestiž povolání. Vezměte si, jakou prestiž mají lékaři, advokáti, notáři, lékárníci, stavební inženýři, architekti atd. Všechna tato povolání mají svou profesní komoru, která jejich povolání reguluje, jedná s příslušnými orgány, vydává osvědčení nutná pro výkon činnosti a je proto jistým garantem toho či onoho povolání. Toto všeobecným sestrám a porodním asistentkám schází – schází jim ta jednota a silné vedení. My vznik takovéto komory jednoznačně podporuje, neboť si uvědomujeme, že bez profesní komory nebudeme mít nikdy takou prestiž a postavení jako profese, které ji mají.

Poslední šanci, jak všechny tyto změny zvrátit, dává odpůrcům zákona senát. Už jste mapovali situaci v horní komoře parlamentu? Jaký bude váš další postup a jaké si připisujete šance?

Situaci jsme prozatím nemapovali, ale připravujeme řadu jednání, abychom senátorům vyjasnili situaci ohledně stavu českého ošetřovatelství. Abychom jim řekli nejen to A, ale i to B – tedy jaké důsledky s sebou tato změna přináší. Snad právě v senátu bude panovat trošku vstřícnější prostředí a senátoři budou ochotni nejen poslouchat, ale i naslouchat a přemýšlet nad možností, že navrhovaný zákon vrátí zpět do poslanecké sněmovny. Jaké jsou naše šance nevím, ale vynaložíme veškeré úsilí, abychom bránili sesterský stav, kvalitu a vysokou úroveň českého ošetřovatelství.

Filip Kůt Citores

 

 

Pokračování tématu naleznete ve Zdravotnických novinách č. 19/2017.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

TIŠTĚNÁ VERZE PRO LÉKAŘE (s odbornou přílohou ZN Plus) – ON-LINE OBJEDNÁVKOVÝ FORMULÁŘ >

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 988 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 22 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.
Share