Nechť nejen velké nemocnice konečně organizují a řídí skuteční manažeři

Je doslova k uzoufání sledovat, jak má spousta velmi kvalitních kolegů lékařů v určité fázi své lékařské kariéry nutkavou touhu organizovat a řídit práci nemocnic, malých i velkých bez rozdílu. Inu hravost a touhu tvořit ani my, lékaři, nezapřeme. Mnozí z nás lékařů jsou navíc přesvědčeni, že když už jsme absolvovali jakýkoliv český program MBA, už jsou z nás přece ti manažeři. Bystrý pozorovatel si jistě všiml zajímavého úkazu, že touto touhou „jsou postiženi“ zejména kolegové rentgenologové a anesteziologové.

Budiž, když Pán Bůh dopustí i motyka spustí. Pokud tito lékaři v ředitelských židlích zavčas pochopili, že už nemohou nadále myslet a konat jako lékaři, nýbrž jako manažeři, většinou to dopadlo docela dobře. Z opatrnosti nebudu raději jmenovat, ale je jich zatraceně málo.

Podstatná je politická příchylnost

Daleko větším průšvihem, dosahujícím v současnosti téměř obřích rozměrů, je samotný způsob výběru oněch ředitelů našich nemocnic. A to proto, že se jedná spíše o ideologickou než o odbornou volbu. A je úplně jedno, které politické strany jsou zrovna u lízu. Rovněž je jedno, zda se jedná o stát, kraj či obec. Dosud totiž žádná z nich tomuto obřímu pokušení nedokázala odolat.

Kdo má vybírat ředitele nemocnic?

Řízení jakékoliv nemocnice je vysoce kvalifikovaná manažerská práce, vyžadující schopnosti, převyšující řízení jakékoliv jiné firmy. Ředitelé nemocnic představují jakousi manažerskou elitu, něco na způsob letectva v armádě. A politici mohou (či spíše musí) vytvářet dobré podmínky pro práci takovéto výběrové komise – například „vařit kafe, nebo čaj“. A když současný špatný „ideologický“ způsob výběru ředitelů našich nemocnic náhodou vygeneruje skutečného manažera, poznáme to neomylně podle toho, že tento skutečný ředitel je dříve nebo později nemilosrdně umlčen, ušlapán, nebo rovnou vyhozen. Proto máme v současnosti v ředitelských křeslech tolik neschopných jedinců, kteří ale dokonale ovládají umění kdy a komu „kývnout“ a kdy a ke komu „se lýsat“.

Směr udává lékařský náměstek

A nyní ještě dvě důležité poznámky, aby puzzle bylo úplné. Za prvé když jsem výše poukazoval na důležitost správného výběru ředitele nemocnice, málem bych zapomněl na jednoho pracovníka, jehož správný výběr je ještě důležitější než výběr onoho ředitele – a tím je lékařský náměstek. Toto je naprosto nejdůležitější a klíčová osobnost v celé nemocnici, na tomto člověku záleží, zda a jak se nemocnice bude dále rozvíjet. Ten dává řediteli, jakož i ostatním manažerům v nemocnici, ten nejzásadnější impuls – kudy a kam.

Je třeba zastavit další štěpení medicíny

Za druhé. Je nejvyšší čas (spíše již pět minut po dvanácté) zastavit další a další štěpení medicíny, to jest vznik dalších a dalších oborů, či lépe řečeno dalších a dalších specializovaných oddělení, zejména v periferních nemocnicích. Interní medicína musí být ze své podstaty opět praktikována celistvě, jako za časů našich učitelů a učitelů našich učitelů, nikoliv tu na kardiologii, tu na pneumologii, tu na gastroenterologii, tu na nefrologii, atd. Toto je ale naprosto kontraproduktivní způsob organizace práce, a to zejména proto, že čeští lékaři dosud neumí týmově spolupracovat. Copak to nikdo z organizátorů zdravotnictví skutečně nevidí?  A i když se dříve či později tomuto umění někteří naučí, tak v periferní nemocnici mají mít jen jednu kompaktní internu, avšak s různými spolupracujícími specialisty. Důležité není oddělení, důležitý je tým!

To samé „v bleděmodrém“ samozřejmě platí i o chirurgických oborech. Opět v periferních nemocnicích. A konečně „v bledězeleném“ o laboratorních metodách a zobrazovacích metodách. Opět v periferních nemocnicích. Ještě že se kolegové pediatři a kolegové patologové v periferních nemocnicích dosud „nezbláznili“ – aspoň někdo.

Pohotovostní oddělení versus urgentní příjem

Centrální nemocnici, kterou má, či spíše musí mít regionální (krajský) zdravotnický systém pouze jednu, výjimečně z historických či emocionálních důvodů dvě, tam je naopak další specializace žádoucí, avšak musí bezpodmínečně existovat takový modus vivendi, ve kterém jednoznačně rozhodne pohotovostní lékař (angl. Emergency Physician), pracující na skutečném pohotovostním oddělení (angl. Emergency Department), nikoliv na jakýchsi urgentních či centrálních příjmech.

Praxe, výzkum, vzdělávání

Vysoká specializace a až superspecializace má smysl právě a pouze na úrovni centrálních nemocnic, kde kromě praxe (diagnostika a léčba) je samozřejmě nezbytná výuka a výzkum. Akademik Rudolf Petr mi vždycky kladl na srdce, abychom nikdy nezapomínali na onu trojjedinost „practice, research and education“. O to více tedy se do popředí dostává schopnost všech pracovníků centrálních nemocnic skutečně týmově spolupracovat a schopnost celistvého pohledu na pacienta a jeho stonání. Jinak je to marnost nad marnost. A o sdíleném lůžkovém fondu nemocnic (co to proboha je?) až někdy příště.

Autor: MUDr. Vít Mareček

 


MUDr. Vít Mareček

Vít Mareček je v současnosti praktickým a pohotovostním lékařem v Moravské Ostravě. V roce 2002 byl iniciátorem a hlavním organizátorem mezinárodní vzdělávací konference „Prague Emergency Medicine Lessons“, na které poprvé v České republice přednášely přední osobnosti oboru pohotovostní medicína z Evropy a USA. Problematiku pak sám pět let přednášel na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jako první lékař z východní Evropy byl v roce 2005 pozván k účasti na mezinárodní konsensuální konferenci o resuscitaci a neodkladné péči do Dallasu, USA. Byl rovněž jedním z prvních propagátorů veřejného přístupu k defibrilaci užitím přístroji AED laiky (www.defibrilace.cz). V roce 2006 byl spoluautorem scénáře vzdělávacího pořadu České televize „Minuty k dobru“, který poprvé široké veřejnosti vysvětlil nezbytnost časné defibrilace laiky, užitím přístroje AED. V letech 2002 až 2008 byl zakládajícím členem a prvním předsedou České rady pro resuscitaci (www.resuscitace.cz). Podílel se mimo jiné i na zavedení kurzů ALS (Advanced Life Support) do vzdělávání českých lékařů. V roce 2006 byl hlavním editorem českého vydání mezinárodních doporučení pro resuscitaci a neodkladnou péči. V roce 2007 byl také jedním z oponentů doporučeného postupu Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP „Systém přednemocniční neodkladné péče a poskytování lékařské první pomoci u neodkladných stavů praktickým lékařem“. Od stejného roku také získával pracovní zkušenosti jako „Consultant of Emergency Medicine“ ve Velké Británii. Od roku 2017 přispívá ke komunikaci mezi lékaři jako organizátor Lékařského klubu (www.lekarskyklub.cz).



Více se dočtete v ZN 11/2018.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 1456 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 30 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share