„Bez sester to nedáme!“

…řekl premiér Babiš na tiskové konferenci, po setkání vládních zastupitelů se zástupci soukromých i státních nemocnic. Mně, jako sestře z praxe, tam ale chybí ještě i další články týmů, které až společně tvoří kompaktní a fungující celek.  Kde jsou sanitáři, ošetřovatelé, praktické sestry? Ale i ostatní lidé pracující v laboratořích, na rentgenech, v sociálních službách a dalších pracovištích? Tady bych pana premiéra opravila. Bez zdravotníků všech profesí a sociálních pracovníků, to nedáme!

Vážený pane premiére, opět se tu licituje o tom, komu přidat, komu ne, komu více a komu méně. Všichni jsou potřeba. Všichni jsme tým a jeden bez druhého se neobejdeme. Otázkou by nemělo být kolik a komu, ale jak dosáhnout toho, aby se přidalo opravdu všem! Aby se platy konečně spravedlivě narovnaly také všem. I těm níže odborně postaveným, i těm v soukromém sektoru a i těm, kteří nepracují přímo u lůžek. Návrh ministerstva zdravotnictví je nesystémový. Nikdy žádný ředitel nemocnice, ani poskytovatel zdravotní péče, přeci nedá lidem peníze navíc, když nemusí – léta zkušeností o tom vypovídají. Vždyť vám lidé ze soukromého sektoru na setkání odborů opakovaně říkali, jaké jsou rozdíly mezi platem a mzdou. Ptejte se jich, jaká je situace. Svou liknavostí k problematice strašně riskujete. Už dnes se kvůli nedostatku personálu uzavírají celá oddělení. Chcete, aby se uzavíraly celé nemocnice?! Ptejte se lidí v ambulantních  provozech, u lůžek, v domovech důchodců, v laboratořích, prostě všude, kde zdravotníci pracují, jak se mají. Já se jich zeptala…

Čas vypršel. Lidé odešli mimo resort

  • Odešel jsem před 3 lety z našeho zdravotnictví do zahraničí hlavně z důvodů platového ohodnocení.
  • Odešla jsem ze zdravotnictví kvůli malému platu ve srovnání s psychickým a fyzickým vypětím a odslouženým dnům v měsíci. Vše podtrhl kolektiv a přístup vedení. Mám 4 roky praxi na interně a práce ve zdravotnictví mi chybí. Momentálně pracuji v rodinném prostředí, na klidném a dobře placeném místě.
  • Ve zdravotnictví jsem pracovala od roku 1999, poslední roky na infekční JIP. Po mateřské, v roce 2016, jsem se již nevrátila. Hlavním důvodem byly hodně špatné vztahy na pracovišti, únava, na kterou jsem za ty tři roky doma nezapomněla, hromada přesčasů a minimální rodinný život.
  • Jako zdravotní sestra jsem pracovala v pražských nemocnicích, v Saudské Arábii a potom jsem dělala audity ve zdravotnických zařízeních pro americkou armádu. Následovalo stěhování do Zlínského kraje a rodičovská dovolená. Po skončení jsem plánovala pracovat v některé z nemocnic v okolí, nicméně všechny jsou ve vlastnictví kraje, tudíž platové podmínky mizerné. Momentální představa práce je u nějaké nadnárodní firmy se zdravotnickým zaměřením. Uvidíme.
  • Po mateřské jsem se nevrátila na neurologické oddělení, kde jsem dělala sedm let – pásová výroba aplikována na lidi – a ještě navíc za almužnu – není můj styl. Teď jsem u soukromníka (ve výzkumu) a jsem docela spokojená.
  • Odešla jsem do Německa. Je to to nejlepší, co jsem za svůj pracovní život mohla udělat. Když je člověk nějakou dobu venku, má možnost srovnání. Tolik mě mrzí, že podmínky v ČR jsou tak mizerné – a to po všech stránkách. Jak finance, tak pracovní doba. Když jsem v Německu nastupovala, divila jsem se, že nebudu sloužit 12hodinovou směnu, jak jsme všichni zvyklí. Bylo mi řečeno, že sestra přece nemůže pracovat 12 hodin v kuse. Nu, jen jsem se usmála…

Ti co odcházejí, se již nikdy se do systému nevrátí!

  • Jsem sestra tělem i duší, od prvopočátku, když jsem nastoupil do praxe, snažil jsem se dělat ošetřovatelství podle nejlepšího vědomí a svědomí. Dodržování standardů – dělat věci tak, jak se mají, byl můj denní chleba. Mnohdy jsem byl z toho vysílen, když jsem pozoroval, že tento entuziasmus mám jen já. Mezi pacienty dělám už od svých 18 let, kdy jsem začínal jako ošetřovatel. Nyní po sedmi letech soustavné práce ve zdravotnictví, kdy jsem vystřídal funkci jak řadové sestry, tak i vrchní sestry, mne ubíjí hlavně jeden fakt, a to ten, že managementy některých nemocnic záměrně přehlížejí nedostatek personálu a já musím doslova o do písmene okrádat pacienty o kvalitní péči mnou podanou.  Pracuji na oddělení se sedmi monitorovanými lůžky a deseti standardními lůžky a na tento počet jsme dva. A tak dochází k situacím, kdy si musíme vymýšlet fyziologické funkce, podávají se v jiné časy časované léky a každý musí vést dokumentaci tak, jako by vše bylo správně. Takhle už to dál nejde. Dostal jsem ale absurdní nabídku dělat obsluhu výčepu v jednom malebném městečku. Tak co myslíte? Mám to vzít?
  • Dnes, po noční službě, která byla vlastně dvaceti čtyřiadvacetihodinovou, jsem dal výpověď. Je to neúnosné. Několik let praxe, VŠ vzdělání, základ 19 800 korun. Za květen mám 22 služeb – noční, víkendy, svátky i „čtyřiadvacítky“. V práci v podstatě žiju. Jediným benefitem je hezký výhled z okna. Jsem v soukromém sektoru. Pamatuji doby, kdy na našem oddělení bylo 15 sester, po mém odchodu jich zbude 5 (se staniční 6) v nepřetržitém provozu, na sálech. Upřímně je mi jich moc líto, ale stejně jako já mají možnost volby. Příští rok bych měl státnicovat v magisterském programu Ošetřovatelství. No, dělat už to nebudu. Vlastně teď mě ve zdravotnictví drží jen to, že v zimním semestru potřebuji potvrzení, že pracuji jako všeobecná sestra, abych mohl studovat a dostudovat. Těch pár měsíců už to někde „uklizenej“ vydržím, ale hned po uznání praxe končím a končím definitivně. Vždycky jsem chtěl být sestrou, kam moje paměť sahá. Nedokázal jsem si představit nic lepšího, úžasnějšího, užitečnějšího. Vystřízlivěl jsem.
  • Nevidím důvod setrvat v tomto „obchodu“. Práce mne naplňuje a neskutečně baví, ale za takové peníze to dělat nechci. Nemám žádný soukromý život a moje rodina na úkor toho trpí. Věřím, že sestry z Ukrajiny budou plně kvalifikované a zastanou nás v oboru.
  • Už dlouho přemýšlím nad tím, že odejdu ze zdravotnictví. Už jenom z toho důvodu, že moje sestra dělá operátorku v telekomunikaci, 8 hodin sedí a jenom telefonuje – ano i ona je unavena z nadávek od lidí – ale bere za to dvakrát tolik, co normální zdravotní sestra.
  • Plánuji odchod ze Zdravotnické záchranné služby po 10 letech, jsem zdravotnický záchranář. Co budu dělat, ještě nevím, ale ve zdravotnictví to určitě nebude.
  • Chci jít kamkoliv jinam, nebudu mít problém se uchytit. Mluvím plynně anglicky, zvládám i němčinu a francouzštinu, nadstandardně pracuji s PC, dobře řídím, mám kurzy pedikúry, masáží…
  • Práci sestry miluji, ale vše má své hranice. Neustálé sliby a vytáčky od politiků (čili nulová naděje na reálné zlepšení situace ve zdravotnictví), zákoník práce je tu pomalu sprosté slovo, mzdy mizerné, neustálé přetěžování ze strany vedení (počty směn, počty pacientů), šikana a vydírání zaměstnanců na denním pořádku… Kašlu na to, opravdu.

Toto je ale jen špička ledovce

Lidé jsou unavení, znechucení, pracují v konfliktních kolektivech, ve stálém psychickém stresu. Jsou vyčerpaní fyzicky a jdou raději za kasu nebo do call centra, než by dělali práci, kterou milují a pro kterou se narodili. Ti jazykově vybavení již odešli do zahraničí.

Za lepšími podmínkami a lepšími výdělky odcházejí i absolventi škol. Lákají je tam agentury, které slibují nadstandardní mzdy. Ale kdo se postará o naše pacienty? Oni totiž sledují problematiku, vidí, jak se situace nepříznivě vyvíjí a nechtějí ztrácet čas někde, kde si jich vláda neváží. Ano, kdyby to totiž bylo jinak, nebude dělat rozdíly mezi odbornostmi, nebude vkládat další klín mezi dva sektory. Nebude vytvářet konfliktní prostředí, protože lidé chybí prostě všude. Dlouhodobý stres a přepracování vytváří nejen konfliktní prostředí, ale jsou velkým rizikovým faktorem při ošetřování pacientů. A nám se chyba stát nesmí, nám se neodpouští. My všichni máme v rukou zdraví našich občanů. Máme obrovskou zodpovědnost a za tu chceme náležité ohodnocení a úctu. Nechceme se obětovat pro systém. Mnohde se porušuje zákoník práce právě proto, aby se systém nezhroutil.  Uvědomte si už prosím závažnost situace.

(Uvedené příspěvky pocházejí z ankety členů facebookové skupiny „Odbory a nelékaři“.)

Dana Krásová
Všeobecná sestra



Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 25/2018.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 2000 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 40 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1700 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 34 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share