Asociace: Lůžkových hospiců je v ČR dost – problém je s těmi domácími

České republice se poměrně dobře podařilo naplnit cíle v oblasti poskytování lůžkové hospicové péče. S výjimkou kraje Vysočina je nyní dostupná na celém území. Horší už je to s dostupností domácí hospicové péče. Podle Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče nám schází přibližně 70 samostatných domácích hospiců, stav jejich financování je nevyhovující a zákony nejsou dotažené.

Téma hospicové a paliativní péče se dostává v posledním roce na veřejnost poměrně často. Odborníci na tuto oblast poukazují na nedostatky tohoto specializovaného druhu péče ve srovnání s vyspělými evropskými státy. Ať už se jedná o tabuizovanou dětskou paliativní péči, která má svá specifika, nedostatky nalezneme i v případě péče o umírající dospělé. Potíže nemáme jen s dostupností těchto služeb, ale také v erudici zdravotníků – není dostatek specialistů, kteří by tuto specifickou péči dokázali poskytovat. Paliativní péče je dle definice WHO přístupem, který zlepšuje kvalitu života pacientů a jejich rodin, kteří čelí problémům spojeným s život ohrožující nemocí. Tento přístup spočívá v předcházení a zmírňování utrpení pomocí včasného zjištění, vyhodnocení a řešení bolesti a dalších fyzických, psychosociálních a duchovních potíží.

Paliativní a hospicová není jedno a totéž

Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (APHPP) upozorňuje ve své Koncepci hospicové péče pro Českou republiku na časté slučování termínů paliativní medicína či paliativní péče s pojmem hospicová péče. Není to totiž jedno a totéž. Paliativní péči lze poskytovat v nemocnicích, domovech seniorů, léčebnách dlouhodobě nemocných či jiných typech léčeben podle odborného zaměření, domácím prostředí, lůžkových i domácích hospicích, stacionářích, ambulancích i jinde. Její doba není obecně vymezena, je zaměřena pouze na řešení zdravotních komplikací pacienta a nikoliv už na jeho potřeby sociální, duševní a případně duchovní. Naproti tomu hospicová péče je časově omezena a vedle zdravotních hledisek zohledňuje i sociální, duševní a duchovní potřeby pacienta. „Hospicová péče je specializovaná integrovaná forma zdravotní, sociální a psychologické péče, poskytovaná nemocným všech indikačních, diagnostických i věkových skupin, u nichž je předpokládaná prognóza délky života na základě rozumného lékařského posouzení kratší, než šest měsíců, u kterých byla ukončena aktivní léčba. V rámci hospicové péče je poskytována zejména paliativní péče, což je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc již nereaguje na léčení vlastního závažného onemocnění. Zásadní je léčba bolesti, dušnosti a dalších symptomů terminálního stadia onemocnění, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních potřeb a problémů nemocných a návazně i jejich rodinných příslušníků. Časový horizont 6 měsíců do očekávaného úmrtí tak zásadně odlišuje péči hospicovou od péče nemocnic, léčeben dlouhodobě nemocných nebo ošetřovatelských ústavů,“ zdůrazňuje APHPP.

Kamenné hospice až na výjimku bez problémů

Cílovým stavem lůžkových hospiců – tedy samostatně stojících specializovaných lůžkových zařízení hospicového typu – bylo zajištění jejich dostupnosti v rozsahu definovaném: jeden hospic v každém kraji, 5 lůžek na 100 tisíc obyvatel a dojezdová vzdálenost do 70 kilometrů. Až na jednu výjimku se podařilo stanovené cíle pro lůžkové hospice naplnit. Stejně tak tato zařízení podle asociace splňují všechny potřebné standardy a čekací lhůty na přijetí prý nejsou obvykle žádné. „Lůžková hospicová péče dle doporučení Světové zdravotnické organizace i dle zkušenosti provozu hospiců v ČR za 20 let je kapacitně pokryta s výjimkou kraje Vysočina,“ konstatuje APHPP s tím, že lůžkový hospic v kraji Vysočina bude třeba dobudovat.

Domácí hospic není běžnou domácí péčí

Největší výzvou pro asociaci i politickou reprezentaci zůstávají mobilní hospicové služby. Jedná se o integrovanou formu zdravotní, sociální, psychologické a duchovní péče, která je poskytovaná nemocným všech indikačních, diagnostických i věkových skupin v terminální fázi onemocnění, ve vlastním sociálním prostředí, u nichž je předpokládaná prognóza délky života na základě rozumného lékařského posouzení kratší, než šest měsíců. Ve všech dalších principech je tedy totožná s klasickou hospicovou péčí poskytovanou v kamenných hospicích. Přístup k ní se ze strany zdravotních pojišťoven i státu liší a z pohledu APHPP zde není dostatečně výrazná oddělující linka mezi poskytováním klasické domácí zdravotní péče a takto specializované péče hospicového typu. Domácí péče se od domácí hospicové péče liší jak skladbou odborných výkonů, tak i nutným personálním vybavením. V domácí hospicové péči musí působit i lékař s příslušnou kvalifikací a samotný multidisciplinární tým doplňuje ošetřovatelský personál a podle potřeby a přání pacienta i ambulantní specialista, psycholog, duchovní apod. Takový rozsah služeb v žádném případě nemohou pokrýt běžné agentury domácí zdravotní péče, které se nespecializují výhradně na péči o pacienty v terminálním stádiu.

Současný stav je neuspokojivý

Asociace ve svém materiálu popisuje současné neuspokojivé nastavení podmínek pro poskytování domácí hospicové péče. Kromě toho, že je financování této péče stále z velké části závislé na darech a přímých platbách pacientů, i když ti mají zdravotní pojištění,  zdravotní pojišťovny prý také dlouhodobě nasmlouvávají péči se specializovanými agenturami domácí hospicové péče s nepravdivým poukazem na to, že tuto péči mají dostatečně zajištěnu v rámci domácí zdravotní péče. „Domácí hospicovou péči nasmlouvávají pojišťovny v současné době většinou pouze s běžnými agenturami domácí zdravotní péče – sestra domácí zdravotní péče s možností využití tzv. signálního kódu 06349 – ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stavu. Nejedná se však o specializované, odborně a technicky vybavené již existující týmy domácí hospicové péče s přirozenou vazbou na existující lůžkový hospic,“ upozorňuje APHPP. Tyto agentury podle asociace navíc působí jen v omezeném časovém rozmezí 7:00–15:30 a většinu jejich klientů netvoří pacienti v terminálním stádiu onemocnění. „Nenaplňují platné Standardy APHPP, při zvýšených nárocích na lékařskou a ošetřovatelskou péči překládají pacienty do nemocnic. Toto není specializovaná domácí hospicová péče (přes verbální proklamaci některých agentur). Naopak domácí hospice Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče se soustřeďují výhradně na pacienty v termální fázi onemocnění, nabízejí a garantují cílenou a specializovanou vyšší odbornou, technickou i personální kvalitu péče dle Standardů APHPP, zaručují nonstop lege artis péči ve všech fázích onemocnění a nepřekládají do nemocnic,“ popisuje současnou praxi APHPP a dodává: „Argument pojišťoven, především VZP, zní: ‚To přece pro paliativu stačí‘. To však nelze přijmout ani z odborného, ani z lidského hlediska.“

APHPP: Pilotní program VZP nepřináší vhodné řešení

Asociace také upozorňuje na nedostatky pilotního programu VZP a České společnosti paliativní medicíny (ČSPM), který sice od roku 2015 umožňuje proplácení domácí hospicové péče z veřejného zdravotního pojištění, ale parametry tohoto pilotního programu prý nejsou vhodné pro celou Českou republiku. „Pilotní program VZP a ČSPM nezajišťuje plošnou dostupnost v ČR. Parametry Pilotního programu jsou realizovatelné pouze ve velkoměstech (cca od 100 000 obyvatel). Péče je tak nedostupná ve středně velkých městech a na venkově, tj. nedostupná pro většinu obyvatel ČR – dle údajů statistického úřadu žije v ČR v Praze a krajských městech pouze 28 % obyvatel, zbývajících 72 % obyvatel ČR žije ve městech menších a na venkově,“ připomíná APHPP. S výtkami k tomuto programu však ani zdaleka nekončí. Pilotní program je prý nejméně o třetinu dražší, než běžný výkonový způsob úhrady a personální požadavky jsou natolik vysoké, že na ně prý nedosáhne nikdo mimo velkoměsta. „Týmy domácích hospiců mimo velkoměsta nedosáhnou na předimenzované personální požadavky – jak povinnost mít v týmu paliativce, kterých je a bude nedostatek, tak nepotřebně vysoký počet sester,“ vysvětluje APHPP. Program prý také neumožňuje úhradu pojištěncům jiných pojišťoven než právě VZP, protože úhrady za ošetřovatelský den jsou zde natolik vysoké, že jsou pro zaměstnanecké pojišťovny nepřijatelné a ty pak raději upřednostňují úhradu klasickým výkonovým způsobem. Ostatně podle APHPP je celý program nadbytečně drahý, a to i v porovnání s péčí v lůžkových zdravotnických zařízeních, což podle asociace nedává smysl, neboť veškeré režijní náklady přebírá domácnost pacienta a nikoliv zdravotnické zařízení.

Filip Kůt Citores



Více se dočtete ve Zdravotnických novinách č. 49/2017.

Objednejte si předplatné a získejte kompletní informace.

 

Roční předplatné 1456 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 30 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

Roční předplatné 1196 Kč (52 čísel)

Jednotlivý výtisk 26 Kč

Distribuci zajišťuje společnost SEND Předplatné.

 

Share